Prof. MUDr. Josef Thomayer je považován za zakladatele české internistické školy. Byl elitou ve svém oboru i elitou společenskou, svéráznou osobností, je označován za nejvýraznější a nejrázovitější postavu českého lékařství na přelomu 19. a 20. století. Je po něm pojmenována např. Thomayerova nemocnice v Praze 4, ale také řada medicínských úkonů (Thomayerův manévr, Thomayerovo znamení).Pocházel z Chodska, narodil se v Trhanově na Domažlicku, pocházel z chudých poměrů. Během středoškolských studií se věnoval literatuře, psal pod pseudonymem R. E. Jamot (fonetický anagram jeho příjmení), byl v úzkém kontaktu s básníky a spisovateli Vrchlickým, Raisem, Jiráskem, Nerudou, Hálkem a uměleckými esy jako Myslbek či Mikoláš Aleš.

V rozhovoru s Aloisem Jiráskem (vlevo) a Karlem Václavem Raisem (vpravo) je Profesor Thomayer (uprostřed) zachycen na úvodní fotce. Už na střední škole znal několik jazyků včetně např. ruštiny a italštiny. Medicínu vystudoval na Karlově univerzitě v Praze, věnoval se interně a postupně se propracoval na profesora vnitřního lékařství a přednostu interní kliniky. Byl nejen vynikajícím lékařem, mistrem v rychlém a přesném určení diagnózy, ale také ojedinělým pedagogem. Od studentů vyžadoval přesnost, spolehlivost a nasazení, nesnášel povrchnost. Získal maximální vědecká ocenění, jaká tehdy u nás byla možná. Zanechal v české vědě a kultuře věčnou stopu nejen jako internista, ale i jako lékař- praktik. Byl výtečný diagnostik, pedagog, vědec a organizátor. Měl za svého života velké množství fanoušků i fanynek. Jako každý úspěšný Čech měl ve svém národě také velké množství nepřátel. Zastával Hippokratův názor, že ženy by neměly studovat medicínu. Zdůvodňoval to jejich genderovou odlišností: křehká kostra a slabé nervy. Do září roku 1900 neměly ženy v Rakousko-Uhersku povoleno řádné studium na fakultách lékařství a farmacie.